Pokud pojedete vlakem z Českého Krumlova na jih, nevyhnete se ani železniční zastávce Žlábek. A byť se jí nevyhnete, lehce může dojít k tomu, že byste ji ani nepostřehli. Třeba proto, že je tato na znamení a nejednou se tu ani nestaví, ale nejen proto. Ale protože je cesta po této trati docela monotónní a mohli byste se hravě nudit, můžete třeba aspoň zde, jednu zastávku před Černou v Pošumaví, trochu zbystřit. Jen tak, pro zajímavost.
Po dlouhá desetiletí jste kousek od ní mohli vidět chátrající statek. Zemědělský objekt, který tu zůstal ještě po odsunutých Němcích a který tu po léta jenom chátral.
Po několik let se v něm chovaly krávy, pak tu byla drůbežárna, a když jediní dva místní obyvatelé odešli do penze a nikdo se tu o to nemohl nebo spíš nechtěl starat, prostě se to nechalo ležet ladem. A to až do sametové revoluce, po které se mohlo zdát, že teď nadejdou změny k lepšímu.
Což se ale nekonalo. Vzhledem ke krásám okolní krajiny o tento objekt projevili zájem jacísi Švýcaři, kteří byli ochotni si ho navzdory zchátralosti koupit. A postarat se o něj. Pojali úmysl z něj udělat penzion. A byl to docela dobrý nápad. Po pádu železné opony do této oblasti proudilo dost turistů i ze Západu, ubytovacích kapacit bylo málo a vypadalo to docela nadějně.
Jenže tito Švýcaři postavili k objektu pouze kousek jejich příjezdové cesty. A pak se obrátili na obec, aby tato opravila sem vedoucí silničku připomínající spíš tankodrom. Což bylo první rozčarování. Obec silničku pravit nemohla, ani kdyby na to měla, protože tato patřila státu. A státu bylo podobné místo ukradené.
Pak přišli s tím, že by si tu udělali malou písečnou plážičku u zdejší zátoky Lipna. A narazili nanovo, nyní na ochránce přírody. Že tady se třou boleni, a proto se žádná plážička konat nebude.
A byl konec. Jak objekt byl, tak i zůstal. Kdo by investoval do něčeho, co k ničemu není. Turisté tam jen tak jezdit nebudou, aby si ničili na příjezdové komunikaci auta, na chatu je to moc velké…
A tak to tu částečně v přeneseném smyslu slova a částečně vysloveně spadlo. A koho to zajímalo? Donedávna nikoho.
A najednou po letech… Najednou tu skoro rychlostí blesku vznikla farma. Najednou to patří soukromníkovi, který postupně celý objekt přeměnil ve velice dobře vypadající kravín. A stará se i o pole a louku, i onu silnici mu opravili. S pomocí EU, protože jinak by to snad ani nešlo.
Takže tam dnes už tu zříceninu z vlaku neuvidíte. Už se tam není za co stydět. A jenom mě tak napadá, proč to tu dopadlo jako tolikrát i jinde v této zemi. Že to muselo skoro spadnout, než se toho mohl někdo smysluplně ujmout. A že tu nebylo pár turistů kvůli ochraně přírody vítaných, zatímco krávy tu nikomu nevadí.