Cestování se stalo už dávno fenoménem naší doby. Už za docela dávných časů jsme po tomto toužili, i když byly naše tehdejší možnosti z nejrůznějších důvodů dost omezené, a boom nastal zřejmě po sametové revoluci, kdy nám přestala být zakazována řada cizích zemí z ideologických důvodů.
A dnes už je nám svět většinou otevřený. A my lidé si ho sami obvykle nezavíráme, nezaboucháváme si pomyslné dveře před nosem, není-li k tomu pádný důvod. A naopak se pro nás stává svět stále otevřenějším. Do stále více zemí se dostaneme vlastně skoro stejně jednoduše, jako když jedeme k tetičce do sousední vesnice. Jen je to o něco dál a obvykle se liší používané dopravní prostředky.
A co obnáší takové cestování do cizích zemí? Zřejmě to víte, a proto si to jenom zrekapitulujme.
- Naprosto samozřejmě tam budeme muset za něco platit. A proto je třeba uvážit, kolik jakých peněz budeme potřebovat, a tyto si je pak třeba někdy vyměnit. S tím, že nám sice může prokazovat skvělou službu i platební karta, ale přesto bych jenom na ni samotnou moc nesázel. Kdyby tato odmítla v cizině poslušnost, bylo by to možná horší, než když nám ji doma spolkne bankomat. A tak to chce i nějaké ty dolary či eura, případně měnu platnou v navštívené destinaci.
- Pak jsou potřeba cestovní doklady. Do většiny zemí Evropy už jak známo třeba i jenom občanský průkaz, jinde ale obvykle cestovní pas. A někdy i vízum v tomto, které se získává různě. Co země, to jiné podmínky a požadavky.
- Někdy se to neobejde ani bez očkování nebo aspoň prohlídky u lékaře, protože ne všude je tou nejtěžší běžně hrozící nemocí rýmička, ona smrtelná nemoc našich mužů.
- A pak to chce už jenom odvahu a trochu štěstí třeba v podobě pauzy mezi koronavirovými opatřeními. Jako je tomu zrovna dnes.
A pak? Pak už můžeme jednoduše vyrazit na cesty. A užít si to tam. Je vlastně jedno kde.