Stali jsme se závislými na informačních technologiích?

Zatímco před třiceti lety měl počítač skutečně jen málokdo, dnes se bez něj v podstatě neobejdeme, a to jak doma, tak ve škole či v zaměstnání. Není tedy pochyb, že informační technologie udělaly skutečně velký pokrok, ale jak moc v naší společnosti skutečně zakořenily?

 

V první řadě je potřeba si uvědomit, že jsme si zvykli na prakticky neustálý přístup ke všem informacím. A nejedná se jen o věci, které bychom mohli potřebovat, jako je například jízdní řád či televizní program, nýbrž třeba i o zpravodajství z domova či ze světa, novinky z oborů, které nás zajímají a mnoho dalšího.

 

chytrý telefon je v podstatě kapesní počítač

 

Tohoto faktu je samozřejmě využíváno jak v zaměstnáních, tak i ve školách. Stačí si uvědomit, že seminární či jiné práce se dnes již prakticky nepíší ručně, nýbrž na počítači. Informace se také nehledají v knihách, ale právě na internetu. Zákazníci firmy kontaktují pomocí e-mailu, vnitřní oběžníky se ve firmách posílají e-mailem.

 

Ovšem to není ani zdaleka jediný případ. Zvykli jsme si také, že můžeme kdykoliv jeden druhého kontaktovat. Samozřejmě, k tomu sloužily již první mobilní telefony, avšak dnes jsou ty možnosti mnohem větší

 

počítač dnes najdeme i v hodinkách

 

Zde se tedy nabízí otázka, zda bychom se byli schopni a především ochotni vrátit do dřívější éry, nebo zda jsme se na počítačích stali až moc závislými. Koneckonců, s postupující automatizací jsou to právě ony, kdo mnohdy řídí proces výroby. Rozhodně je tedy na místě se ptát, jestli bychom dané součástky dokázali vyrobit i sami.

 

Samozřejmě, je to poněkud děsivá představa. Avšak zde je nutné si uvědomit zákonitosti vývoje. Například v době, kdy se zaváděla elektřina, o ní lidé vedli podobné debaty. A dnes bychom si bez ní život nedokázali představit. Je tedy pravděpodobné, že je naši vnuci a pravnuci budou považovat za stejně samozřejmé, jako my dnes elektřinu.

 

Můžeme se ptát, zda je to dobře. Avšak, jak staré heslo říká, pokrok nezastavíš. Proto bychom je měli spíše přijmout. Do našeho života totiž vstoupí, ať se nám to líbí, nebo ne.